Obrana proti jízdním oddílům
-
Obrana proti jízdním oddílům
Jádrem středověké armády byla těžká jízda. Jednalo se o rytíře v brnění na koních. Jejich útok byl většinou rozhodující částí bitvy. Jezdci vyrazili proti nepříteli v semknutém šiku, často ve formaci připomínající klín s cílem zásadně narušit obranné řady vojska. Podle dávných kronikářů vyráželi proti řadám nepřátel a zpívali písně. Pokud se armádě podařilo tomuto útoku odolat tak měla napůl vyhráno.
Kopí
Dlouhá kopí jako zbraň pěchoty proti nájezdu jízdy byla zapřena o zem a hroty namířeny proti valícím se protivníkům. Při správném použití byla účinná pouze proti první vlně a potom se zlomila a pokračoval boj na zemi muže proti muži. Dlouhá kopí používali i jiní jezdci s cílem shodit protivníka z koně.
Halapartny
Halapartna je středověký vynález. Jde vlastně o kombinaci kopí, sekery a háku na dlouhé násadě. Halapartna byla velmi populární pro svoji univerzálnost. Dala se použít jako kopí i
jako sekera a hákem jste mohli shodit projíždějící jezdce nebo shodit žebřík s útočníky přelézajícími hradby. Stejně dobře posloužila na připevnění vlajky nebo bojové zástavy. Ještě dlouho po skončení středověku byla halapartna hlavní zbraň ponocného, který zastával funkci nočního strážce pořádku.
Kosy
Jádro armády sice tvořili urození rytíři, ale velkou část vojska tvořili povolaní sedláci a řemeslníci. Zbraně byly drahé, a tak si povolaní poddaní brali s sebou svoje nářadí a upravovali ho jako zbraně. To je přesně případ otočených kos, které byly často k vidění mezi pěchotou.
Cepy
Cepy jsou opět příklad upraveného zemědělského nářadí. Cepy, které se používaly na mlácení obilí, byly vybaveny okovány ostny a stali se hrozivou zbraní v rukou sedláků, kteří měli v použití tohoto nářadí velkou praxi. Časem se vyvinula i menší jednoruční verze, kde na krátkém držadle byla řetězem připevněná železná koule s hroty. Těmto zbraním se říkalo řemdih.